Krigarškrol

24. dubna 2012 v 15:12 | Valentis |  umělcovo dílo
Tenkrát se v Evropě žádný rok nepsal, dnes vím, že to bylo před tísícem a sedmi sty dřiceti dvěma lety. Vím to, protože jsem je pečlivě počítal. Drsný a přece krásný věk. Byl jsem duchovním v hlavním městě. Naši vůdci, jediní potomci bohů, kteří přišli z nebes, znali recept na dlouhý život, střídali se ve vládě, odcházeli do nebes za svými předky a nechávali vládnout své potomky, kteří byli, podle starších knězů, čím dál hloupější a krvelačnější.

Onoho krásného léta přišel člověk zvláštní barvy pleti. Asi potomek modrých bohů, o kterých jsme si přečetli v Tiwanaku. Jeho pleť nebyla modrá nýbrž hnědo žlutá. Naučit se náš jazyk mu netrvalo dlouho, za půl měsíčního cyklu, což je asi dnešní dva týdny, hovořil velice dobře. Doposud nám neřekl odkud je a co u nás vlastně dělá, jeho jméno nám lámalo jazyk. Všimli jsme si, že nejí, nepije, skoro nespí a přeci je dokonale zdravý.

Vzal si mě večer stranou a řekl ať jen poslouchám a až se zeptá ať odpovím. Potom vedl monolog: "pocházím z druhé strany světa. Hledám společnost, přítele, někoho kdo se mnou zůstane na dlohou dobu. Někoho, kdo je vzdělaný a vidí svět očima zasvěcených. Ten někdo jsi ty. Ty vidíš svět jinak než běžní lidé. Máš mysl otevřenou všem učením. Můžeš si vybrat. Dlouhý život, věčná moudrost, užívat si všech aspektů života jak dlouho budeš chtít. Odhalíš spoustu tajemství. Naučíš hodně lidí své moudrosti. Jen za cenu, že se vzdáš života s těmito lidmi. Váš vládce už dávno není bůh, ti odešli před dávnou dobou a jejich učení po světě pomalu zaniká. Chceš jít se mnou, nebo tu zůstaneš?"

To bylo těžké rozhodnutí. Normální duchovní by ho už propíchl za hanění našich vládců, ale můj respekt vládce ztratil už dávno. Chtěl jsem učení rozšiřovat i po menších městech, chtěl jsem lidem pomáhat, ale trochu mi to nesouhlasilo s užíváním si a věčnou moudrostí. Všichni učitelé, které jsem znal měli časem potíže si vzpomenout na spoustu věcí, které před tím znali jako své boty. Věčná moudrost byla uplným opakem dlouhého života. Opravdu jsem se bál, že když mne odvede tak mi někde za městem vypije všechnu krev. Zvědavost byla silnější než zodpovědnost. Souhlasil jsem.

Vyšli jsme do hor. Nevypil mi prev. Vyhodil mi všechno jídlo, co jsem si sbalil a řekl mi, že nebude potřeba. Země a slunce mě zasytí. Takže jsem pil jen vodu byl jsem naštvaný a modlili jsme se ke slunci a zemi, aby nám dali vše, co potřebujeme. Za několik dní jsem přestal být naštvaný, přestal jsem hubnout a neměl jsem hlad. Bylo to zvláštní. Byl jsem ve stejném režimu jako byl on. Svět se změnil a přece zůstal stejný. Všechno mnohem více vonělo. Mnohem více jsem viděl, slyšel a chuť jsem cítil už jen pomyšlením na jídlo. Velice nevídané pro běžného smrtelníka.

Dnešní doba je skvělá v tom, že je v celku běžné, aby se člověk podíval na druhou stranu planety. A místním to divné nepřijde. Po staletí to možné nebylo, tento svět má kouzla, která i po takové době je nádherné objevovat. Řekl bych, že předkové urozených z mé doby se vrátí, tak jak legendy říkají. Budeme moci fyzicky cestovat i dál než je naše sluneční soustava. Můj dobrý přítel odešel s modrými bohy už před pár lety, řekl, že se vrátí, já mu věřím. Doufám, že moc nezmodrá, abych ho ještě poznal :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilinka Lilinka | Web | 10. srpna 2012 v 21:37 | Reagovat

Moc krásný blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama