proč je to zrovna tak?

13. března 2009 v 15:58 | Valentis |  Valentismus
Mezi kamárády mám sebevědomí vysoké, ale jak jsem sám, tak je to jako šprot uprostřed oceánu, každou chvíli ho totiž může něco sežrat...

Proč je to zrovna tak?

Když nás lidi bůh nebo mimozemšťani tady vysadili, určitě chtěli něco sledovat na vyvíjejícím se druhu. Rozhodně asi netušili, že zároveň otestují biologickou zbraň, na ničení ekosystému planet. Bůh by to nejspíš udělal z nudy. Kdyby to ale byla vyspělá rasa, třeba by chtěla sledovat, jak by se jejich společnost mohla vyvíjet jinými směry, jestli by třeba neměli rychlejší technologický postup. Tak nám dali na různých místech různé bohy, různé hierarchie vlády a tak. Samozřejmě napřed otestovali, jestli jsme vůbec schopni přežít v místních podmínkách, tím chci poukázat na kromaňonce a jiné druhy před námi. A potom sledovali náš vývoj.

Ale náš vývoj by byl mnohem rychlejší, kdybychom neměli, vlivem mutací, nebo upgradů naší mysli, o čemž by se dalo spekulovat, tak složitou chemii mozku. Máme spoustu rozličných emocí, některé zbytečné, některé mají dvé účely, některé by se daly označit jako negativní, některé jako kladné, některé jako nežádoucí pro náš vývoj. Třeba strach je dobrá věc, zařadil bych pod něj pud sebezáchovy a příbuzné pudy, ale strach z odmítnutí, strach ze strapnění, strach z budoucnosti, strach z jiných bytostí, tyto strachy mají za následek to, že se přetvařujeme, nevytýkáme si navzájem svoje chyby, nechceme se poučit ze své nebo cizí minulosti. Každý z nás, i když si to třeba neuvědomuje, má tendenci se vyvíjet, ať je to v čemkoli. A tím, že lžeme, nebo spíš se bojíme, říci to co si myslíme, tím se spomalujeme ve vývoji.

Když sme mezi přáteli, je nám příjemně, bavíme se, můžeme jim cokoli říci, protože se nebojíme, že bychom se strapnili, nebo by si o náš řekli, že sme uplně divný... Ne, mají nás rádi, my je, a nasloucháme si a snažíme se vcítit jeden do druhého. Ale když někoho neznáte? určitě záleží na povaze, ale rozhodně se člověk krotí... A řekl bych, že jeho obraným mechanismem je, že se, u někoho mírně a u někoho jiného pořádně, smrskne sebevědomí.

Jak jednou jeden známý fyzik řekl, " Každá akce má svou reakci ", já bych to převedl trochu do filozofického hlediska, do soustav kde všechno podléhá chaosu a kde záleží na ne-li miliardě proměnných...

" Všechno má svůj důvod a mnohdy to není ten správný... " Valentismus

Přeberte si to a kdych tam měl nějaké chyby, tak mi napište!! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecile Cecile | Web | 13. března 2009 v 18:09 | Reagovat

Zajímavá úvaha.

Taky nad tím často přemýšlím.

Možná až moc často.

Teda spíš nad tím, co tady sakra ta pošahaná lidská existence dělá?!

2 Valentis Valentis | 16. března 2009 v 19:43 | Reagovat

tohle je slabý odvar toho co mne původně napadlo :-), ale upravil bych trochu znění mého Valentismu, tak aby bylo jasné pro danou situaci...

Všechno co šlověk vypustí u úst může mít v cizím mozku zkrze ouško odezvu nepředvídatelného charakteru. Proto následné reakce, díky nepochopení na straně posluchače, může mít za následek negativní ohodnocení vysílajícího :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama