Březen 2009

co kšandy?

21. března 2009 v 13:57 | Valentis
včera mne už po několikáté uplně zarazilo, jak si některá děvčata upínají páskem bokové kalhoty, tak moc, žé jim to deformuje boky takovým způsobem, až to neni hezké... a čím častěji je nosí, tím více je deformace permanentní... udělá se prohlubeň mezi pánevní kostí a kyčlemi a tím se zničí ta úžasná svůdná křivka co tam bývala... škoda... pásek je dobrej vynález, ale když se použije na špatném místě tak to doapdne nepěkně... proč se už nepoužívají kšandy? mě by to přišlo docela fajn...

brouci v hlavě

18. března 2009 v 21:09 | Valentis |  Valentismus
Dlouho jsem přemýšlěl nad jednou věcí... poslední dobou mě užírá spousta otázek, na které neznám odpovědi, ani na ně nikdy nebudu mít jasnou a pravdivou odpověd, protože se to může rychle všechno změnit... Zjistil jsem, že jsem člověk, který by měl rád ve všem jasno. Bohužel, je tu ale pořád ta nechutná úměrnost...

Čím víc toho člověk ví, tím více si uvědomuje, že toho ví strašně málo...

Pro toho, kdo neví o čem je řeč... představ si, že chceš znát odpověď na jednu otázku. Dostaneš odpověď a začne tě to zajímat... napadnou tě kolem toho další 2 otázky. Dostaneš odpovědi na obě. No jo, ale teď tě napadly na každou další 2, to jsou 4.. no a teď si představ, že máš takových, ať to nehrotíme moc dlouho, 4294967296 otázek. Což znamená, že už víš aspoň 2147483648 věcí, protože ne vždycky tě napadnou (jen) 2 otázky, že? No to jsem odskočil...

Jak dlouho si myslíte, že že by mohlo trvat zvídavému člověku dostat se na konec tehle řady?

Dlouho? 60? 80? let?

Omyl. na to aby člověk pochopil zálkadní principy vesmíru nepotřebuje takovou dobu... Základní principy jsou vždycky ty nejjednodušší, ale lidi si zvykli dělat zbytečnosti, třeba tibetští mnichové se učí tuším 800 svitku dalailamovy filosofie na zpaměť, a to mi připadá docela dost zbytečné. Nebo se zabýváme věcmi, které nám jsou nakonec naprosto k ničemu.

Abych se vrátil tam kde jsem začal. K lidem. Když nás zajímá co si druhý myslí o konkrétní události v dějinách nebo v blízké minulosti, na to se musíme zeptat a tento názor se změnit sice může, ale rozhodně ne tak rychle jako třeba názor na seriál co právě dávají v televizi, nebo třeba na sníh.

Názory na lidi se můžou změnit bleskurychle. Ale stačí jedna nezodpovězená otázka a může to trvat roky než se dostanete ke kořínku celé záhady, která nakonec může pramenit v naprosté maličkosti. "Proč nemá rád fotbal?? " a odpověď může bejt naprosto prostá, i když byl na fotbal dobrej, tak ho ho nutili hrát v týmech s lidmi, které on nemusel a se kterými hrát nechtěl. A pak si fotbal podvědomě spojoval s těmito lidmi, které neměl v lásce. A poroučeli mu :D
Nikdy by se tohle nemusel kdokoliv dozvědět, dokud to ten kluk nenapíše na svůj blog...

Většinou lidi, které znám hodně dlouho, i když mne zklamou, tak se s nimi nepřestanu bavit. Ale u někoho koho jsem potkal předevčírem v hospodě, byl v pohodě a měl dobrý hlášky, u toho to jde rychle... Pak ho potkám na zábavě a sleduju jak s kámošem rejpe do nějaký "kámošky" s pivem v ruce, div, že ho nevylije, tak si řeknu: "Ježiš a to jsem si myslel, že je to hafo tejpek a on je to takovej magor..." (slabé slovo)

Je fakt, že spoustat lidí utváří vážně dobrý dojem, ale dost lidí je holt stydlivých, nebo, jak by řekla Esmit, je křečovitých, a v takových stavech člověka nenapadají stejné asociace, myšlenky nebo vůbec nic, jak ve stavu normálním-rozdováděném-uvolněném (vyberte si :D). Asi si dokážete přestavit, co je to špatný dojem a jak se člověk může cítit, když si připadá, že udělal na někoho pro něj důležitého špatný dojem. A pak začnou přicházet ty otázky...

Proč se užírat tolika otázkami? No časem možná přestanu říkat, proč by ne? a řeknu si sakra času dost... popojedem!

A potom se možná aji zeptám. Kdy to bude? za 40? za 60 let?

Doufám, že ne! :D

"G" vinárna - asi byl podrážděnej

18. března 2009 v 17:01 | Valentis |  kvalitní místa
byli sme na půl hoďky v G vinárně... tak po třech minutách přijde borec, může mu bejt tak 50, a ptá se: " tak co to bude? ", ja se otočim na kámoše a on: "no asi kolu?" pak se otočím z5 na toho tejpka a on se kouká nějkam v levo za mě... tak na něj chvili čučim jestli něco poví a on pak: "co ty??", pořád se čučí někam do zadu, ale rozhodně na mě ne... a ja: " no tak asi taky kolu" a on " a jak to mám asi vědět?? copak umím číst myšlenky?" a pak odešel... tak si pod vousy, které ne a ne narůst, pronesu, věděl jsem, že lidi šmidraj, ale, že tolik, to jsem netušil...

ale jinak podnik docela slušnej...

proč je to zrovna tak?

13. března 2009 v 15:58 | Valentis |  Valentismus
Mezi kamárády mám sebevědomí vysoké, ale jak jsem sám, tak je to jako šprot uprostřed oceánu, každou chvíli ho totiž může něco sežrat...

Proč je to zrovna tak?

Když nás lidi bůh nebo mimozemšťani tady vysadili, určitě chtěli něco sledovat na vyvíjejícím se druhu. Rozhodně asi netušili, že zároveň otestují biologickou zbraň, na ničení ekosystému planet. Bůh by to nejspíš udělal z nudy. Kdyby to ale byla vyspělá rasa, třeba by chtěla sledovat, jak by se jejich společnost mohla vyvíjet jinými směry, jestli by třeba neměli rychlejší technologický postup. Tak nám dali na různých místech různé bohy, různé hierarchie vlády a tak. Samozřejmě napřed otestovali, jestli jsme vůbec schopni přežít v místních podmínkách, tím chci poukázat na kromaňonce a jiné druhy před námi. A potom sledovali náš vývoj.

Ale náš vývoj by byl mnohem rychlejší, kdybychom neměli, vlivem mutací, nebo upgradů naší mysli, o čemž by se dalo spekulovat, tak složitou chemii mozku. Máme spoustu rozličných emocí, některé zbytečné, některé mají dvé účely, některé by se daly označit jako negativní, některé jako kladné, některé jako nežádoucí pro náš vývoj. Třeba strach je dobrá věc, zařadil bych pod něj pud sebezáchovy a příbuzné pudy, ale strach z odmítnutí, strach ze strapnění, strach z budoucnosti, strach z jiných bytostí, tyto strachy mají za následek to, že se přetvařujeme, nevytýkáme si navzájem svoje chyby, nechceme se poučit ze své nebo cizí minulosti. Každý z nás, i když si to třeba neuvědomuje, má tendenci se vyvíjet, ať je to v čemkoli. A tím, že lžeme, nebo spíš se bojíme, říci to co si myslíme, tím se spomalujeme ve vývoji.

Když sme mezi přáteli, je nám příjemně, bavíme se, můžeme jim cokoli říci, protože se nebojíme, že bychom se strapnili, nebo by si o náš řekli, že sme uplně divný... Ne, mají nás rádi, my je, a nasloucháme si a snažíme se vcítit jeden do druhého. Ale když někoho neznáte? určitě záleží na povaze, ale rozhodně se člověk krotí... A řekl bych, že jeho obraným mechanismem je, že se, u někoho mírně a u někoho jiného pořádně, smrskne sebevědomí.

Jak jednou jeden známý fyzik řekl, " Každá akce má svou reakci ", já bych to převedl trochu do filozofického hlediska, do soustav kde všechno podléhá chaosu a kde záleží na ne-li miliardě proměnných...

" Všechno má svůj důvod a mnohdy to není ten správný... " Valentismus

Přeberte si to a kdych tam měl nějaké chyby, tak mi napište!! :D

Proč neřeknete co se vám nelíbí??

5. března 2009 v 18:52 | Valentis |  pravý muž
ať jdou všichni do háje s blbejma vymluvama, proč jednoduše lidi neřeknou co se jim nelíbí? jsou dvě možnosti, buď osoba si řekne, že jste idioti a to vás jen utvrdí v názoru a nebo se snaží toho zbavit...

Fráze typu:
Jsi fajn, ale měli bychom zůstat jen kamarádi.
Nepřeskočila jiskra.
Mám ráda ještě bejvalýho...

Jděte s tim do háje, na to neni nikdo zvědavej... kluky typu Valentis zajímá co je sakra špatně??

A holka, typu budouci matka dětí kluka typu Valentis, by měla říct: =' TOHLE je špatně kámo, a proto mi nejsi příjemný '=

a kluk typu Valentis: "prosím, zbav mne té neřesti!" a nebo "Hmm, ale lasko ja tohle dělam vážně rád, ale zkusím to omezit, jestli mi dáš další šanci..."

Kluk typu Valentis:
SE NEOŽÍRÁ, když pije tak s mírou, málo kdy ztrácí rovnováhu...
NEKOUŘÍ (jednou za půl roku vodní dýmku/doutník nepočítám)
NEHULÍ
NEBERE KOKAIN PERVITIN A JINE SMETÍ
NELÍBÁ KDE JAKOU NA PRVNÍ OČICHNUTÍ
NEŘÍKÁ SLOVA TYPU: pí*a, pí*us, č**ak, š**at a málo kdy řekne zm*de nebo k**ote
NIKOHO UMYSLNĚ NEURÁŽÍ, a když už tak to má nějaký účel, pro zábavu nikdy!!!!!!!

říkáte někdy vubec něco jinýho, než ty blbý otřepaný fráze????

chce to dobrej film, ne slátaniny

1. března 2009 v 11:22 | Valentis
Už několik měsíců jsem se nedíval na televizi z eteru na nic jiného než na rd. House... Ty český seriály, když náhodou uvidim něco, když jsem v obyvaku a mamka se dívá, jdou do kytek, totálně... Když jsem se koukal o vánocích na nějakou pohádku, tušim, že to byly Tři životy nebo tak nějak, tak to bylo nechutně přezvučený, téměž žádná zápletka herci neuměly vůbec hrát, jejich tónina hlasu byla za celej film jen jednou trochu jiná a to když jejich písničku nazpíval někdo jinej...

Chybí nám tu fantasy, pořádný, neotřelý, magický nebo futuristický fantasy. Film, kde by se prolínaly minimálně dva zdánlivě nesouvisející příběhy a ke konci(za půlkou) by se spojily(začaly spojovat). Film kde byl hrdina "klaďas" a hrdina "zaporák" a oba by na konci chcíply, nebo aspoň jeden, je jedno kterej, ale tak, aby to pro okolní svět dopadlo víceméně dobře, ani to na první pohled nemusí být zřejmé. Film, kde by se režisér a herci vyřádily nehorázným způsobem, nebáli se z některejch situací udělat komediální frašku a z některých opravdovou dramatickou scénu.

Chybí nám tu horory, kde by nebyli zombíci, kde by nebyli "lekací" scény, chybí nám tu stará škola, něco jako starej drákula, kdy ste tam neviděli nic hnusnýho, nic nechutnýho a nic stupidního (motorovou pilu třeba). Horor, co by neděsil vizuálně, ale psychycky. Horor, ze kterýho by ste měli stihomam cestou z kina. Horor, co by vás děsil hlavně tím co v něm není. Horor, kde by ani nemusel nikdo umřít, prostě film, kterej si dokáže představit málo kdo a užít si tu představu.

A chybí nám tu filmy jako je Forest Gump, Donnie Darko, filmy co maj říz, co vás pobaví, na který se musíte koukat pořád dokola a pořád tam nacházíte maličkosti, kterejch ste si před tím nevšimli. Filmy jako je Toy Story, Hvezdný Války. Filmy u kterejch, když jdete z kina slyšíte hlášky, co tam zazněli a pak ještě i několik let později potkáváte lidi, co jsou pro to naprosto nadšení.

tak a hned je mi líp...