Leden 2009

už dost!!!

30. ledna 2009 v 22:50 | Valentis
Kdo se bojí hadů, má pravdu, můžou bejt nebezpeční... Kdo se bojí, nesmí do lesa... kdo se bojí tmy, je strašpytel... kdo se bojí sečných zbraní, utíká... kdo slyší hlasy, je něčím vyjímečný... a nebo je blázen.

Já osobně se bojím pavouků, výšek, zranění mojí tělesné schránky, že udělám něco špatně, že neudělám to co můžu a chci udělat, tak jak jsem to neudělal už snad 1000x a pořád se mi to stává. Bojím se, že až přijde konec všeho zůstanu sám a budu pomalu bolestivě umírat na nějakém pustém nehostinném místě plném mrtvol mých blízkých a oslepujícího světla nesnesitelného hučení a smradu. Bojím se, že až to přijde budu moct všechny zachránit a já to díky svému nechutnému nic nedělání nedokážu.

A čím dál častěji mám pocit, že se to blíží až moc rychle... a chci prožít všechny krásy co nám tento svět nabízí a zatím sem okusil jen hodně malou část, nechci promeškat další možnosti.

Anom

6. ledna 2009 v 20:23 | Valentis
když sem si po pár hodinách četl svůj článek, záměrně jsem ho neopravil, protože na tom je hezky vidět rozpoložní :D ...narazil jsem na slovo anom, bylo to ve větě: anom saje z něj energii, místo ano, saje z něj energii. A napadla mne taková věc. Anom by mohla být osoba, muž či žena nebo taky zrůda, která saje z lidí energii, když jsou rozčilení :D ...co člověk nevymyslí za svými zády...

každý myslí jinak

6. ledna 2009 v 15:57 | Valentis |  Valentismus
Málo kdo dokáže verbálně předat myšlenku jiné osobě takovým způsobem, že, i když to druhý vysvětlí svými slovy, ten první může říct, ano takle jsem to myslel...

Každý jedinec myslí jinak, každý má jiné zkušenosti-zážitky (od zážitků se odvíjí zkušenosti), někdo se vyvíjí hlavně mentálně a jiný o ničem moc nepřemýšlí a zaměřuje se spíše na instinktivní jednání než na pochopení situace, je to prostě u každého trochu jinak... Co tím chci říct? Když vám někdo vysvětluje nějakou svojí myšlenku-nápad a vy to nepochopíte, nebo v horším případě vás to urazí, neberte si to tak, třeba vás nechtěl urazit...

Ne všechny případy, kdy vás někdo urazí, jsou mířené výběrově přímo na vás, vememe si případ afektu vyvolaným strachem o někoho... Váš potomek si bude chtít skočit z nejvyššího skokánku na plaveckém bazéně. No jó, ale vždyď Rudlíkovi je teprve 5 a chce skákat do vody z 10 metrů. Děti přemlouvají maminku, ať Rudlu pustí... ale maminka má o Rudlíka strach a zakáže mu to, jemu je to jedno, ale ostatní děti se naserou, protože jim paní Šourková zkazila radost, tak hned začnou hlásit hlášky typu: " Rudlo tvoje máma je ale BLBÁ!" nebo " No tak to je vopruz!" no a Rudla začíná empaticky přejímat jejich rozlícení a je taky nasranej, a no řekněme, že od těch nejbližších urážky bolí nejvíc...

Ale to jsem odbočil. Co chci říct je, že v průběhu toho, co vám někdo vysvětluje svůj plán, i kdyby to mělo být za druhým slovem, může se zarazit, protože plán změnil, a když se optáte třeba " no a co jako? " a on na to " no už nic.. ", tak to většinou trochu naštve. Můžu se ptát, proč to vůbec vytahuješ, když to pak neřekneš?, ale většinou je to možná ještě horší, než to zahodit za hlavu, protože bychom mohli zjistit, že to byl naprosto iracionální myšlenkový pochod.

Ještě k tomu urážení lidí, někteří uráží už jen proto, že se jim líbí jak se jejich cíl kvůli tomu zlobí... anom cucá z něj energii a opájí se s ní... někteří lidé uráží nechtěně, protože někomu dalšímu vedle vás chtěli polichotit, nebo se stát středem pozornosti... a někteří uráží svým jednáním a ani si to nemusí uvědomovat a z toho vyplývá...

Když tě urážím, tak buď proto, že jsi urazil někoho koho jsi neměl, třeba mne! A nebo protože ti jen neslušně dávám na jevo, co slušně sdělit nejde...
...Valentismus

Dochvilnost

3. ledna 2009 v 14:42 | Valentis |  Valentismus
V poslední době se stává dochvilnost velice pomíjivou vlastností, málo kdo chodí krásně na čas..

Nevím čím to je, ale kdyby si každý člověk, když má někam jít, řekl, když příjdu pozdě ukážu ostatním jen to že je nerespektuji, a hned by si radši pospíšil, než aby se zahanbil u svých přátel, nebo nadřízených...

Kdo rozhoduje o tom jestli jsem tam včas, nebo už pozdě?
Odpověď je jasná, jestli máte ještě čas si vyndat aspoň žvýkačku z úst, jste tam v čas, ale pokud vyrážíte s doměním, že si ostatní řeknou, že stejně všichni přijdou o 10 minut později, tak jste větší ubožák, než ti ostatní kteří si to říkají...

Nuže co k tomu dodat? když někam jdete, nevadí když přijdete dříve, ale je naprosto Ohavné přijít později, samozřejmě jediná omluva může být průjem, nebo že ste se s danou osobou-skupinou špatně domluvili...

... daná slova jsou citově zabarvená, aby zdůraznila důležitost významu obsahu věty...

Když jdu pozdě, tak jen už proto, abych přišel pozdě... Valentismus